|
Festival | Program | Historie | Zámecké divadlo | Galerie | Kontakt |
|
|
Valtické zámecké barokní divadlo
Je tedy možno pokračovat v dalších fázích náročného projektu. Obnovené zámecké divadlo – ve své původní historické budově, s postupně rekonstruovanou divadelní mašinérií – se přímo nabízí pro ověřování barokních divadelních metod známých dnes už jen z historických pramenů. Mezinárodní Barokní divadelní studio se zde může soustředit i na experimenty s dobovým divadelním osvětlením, které není možno uskutečňovat nikde jinde vzhledem k památkové ochraně a bezpečnosti. Budou zde řešeny otázky vztahu libreta a partitury v inscenační praxi, otázky autentické interpretace, dobového tance, líčení, gestiky a dalších prvků barokního divadla. Valtice se stanou místem setkávání specializovaných domácích a zahraničních souborů, které dnes nemohou provozovat barokní divadlo a operu v adekvátních podmínkách památkově chráněných historických divadel. Tento unikátní divadelní prostor bude možno využívat i pro moderní divadlo!
Barokní divadelní studio
V poslední třetině 20. století ve světě prudce vzrostl zájem o historicky věrnou, autentickou interpretaci „staré hudby“ 16. – 18. století. Hudby světské, duchovní, instrumentální, vokální, komorní, orchestrální – a přirozeně i barokní opery. V ní se spojovala hudba, poezie, tanec, discipliny výtvarné (scénografie, tj. dekorace a kostýmy) i technické (scénické mašinérie, osvětlení, mechanické a zvukové efekty apod.) – a soustřeďoval se na ni největší zájem umělců, obecenstva i mecenášů. Přestože vůbec první dochovanou operou je Monteverdiho Orfeo z r. 1607 (a první „moderní“ operou pak Mozartova Figarova svatba r. 1785), za zlatou dobu barokní opery lze považovat léta 1630 až 1780, kdy „operní horečka“ zachvátila Evropu, operní divadla rostla jako houby po dešti a operní tvůrci, interpreti i impresáriové se těšili slávě a bohatství (často, ale ne vždy!). Počet oper zkomponovaných v tomto období šel do tisíců; dnes však známe z tohoto bohatství jen zlomek a zbytek čeká v archivech na své vzkříšení.
Vzkřísit barokní operu ale není maličkost a tak, zatímco autentická interpretace hudby minulých století zaznamenala v posledních desetiletích obrovský pokrok po všech stránkách a dostává se postupně do povědomí širokých posluchačských vrstev, je renesance barokní opery stále obtížná. Fenomén barokního hudebního divadla byl totiž vždy založen na rovnocenném zážitku hudebním a vizuálním a divadelní architekti a inženýři byli pro konečný výsledek stejně důležití jako skladatelé, libretisté a interpreti. Zatímco ostatní žánry staré hudbě lze autenticky interpretovat prakticky v jakémkoliv akusticky vhodném prostředí historickém i novodobém, barokní opera vytržená z kontextu barokního divadla je jen stínem sebe samé. K dnešnímu posluchači se pak i opery těch největších mistrů baroka dostanou – v nejlepším případě – ve stylizované scénické podobě na moderním jevišti, většinou ale jen v koncertním provedení, které, byť sebelepší, lze přirovnat k poslechu zvukového filmu bez obrazu.
V Evropě sice dnes najdeme asi 23 barokních divadel, ale jen ve dvou – v Českém Krumlově (1766) a ve švédském Drottningholmu (1766) – se zachovalo i složité vybavení jeviště, bez něhož si barokní operu nelze představit. Ostatní evropská divadla byla v průběhu 19. a 20. století zásadně přestavěna a i tam, kde se jako např. v divadle v Bayreuthu zachoval impozantní barokní interiér hlediště, bylo technické vybavení scény zcela odstraněno. Drottningholmské divadlo je restaurováno a příležitostně používáno už delší dobu, divadlo v Českém Krumlově bude po restaurování zakonzervováno a počítá se s jeho využitím pouze pro občasná experimentální představení.
Užívání autentického barokního divadla přináší řadu problémů, např.:
Pro obnovení barokní opery se proto jako nejvhodnější jeví vybudování funkční repliky barokního divadla; tento názor potvrzuje mimo jiné i snaha – zatím marná – vybudovat obdobnou stavbu v Anglii (či jinde v EU).
Předložená studie rekonstrukce valtického barokního divadla vychází z výše uvedených skutečností i z odborné diskuse o obnovení valtického zámeckého divadla vedené už od července 1993, kdy se mezinárodní konference Charette zabývala budoucností Lednicko-valtického areálu a jeho zápisu na seznam světového dědictví UNESCO. Studie potvrzuje, že zámek Valtice je ideálním místem pro BAROKNÍ DIVADELNÍ STUDIO.
Je zde původní divadelní budova, velký prázdný prostor, který byl do roku 1964 barokním divadlem a v rámci dokumentačního projektu PHI/CORA se podařilo shromáždit dostatek podkladů pro věrnou prostorovou rekonstrukci divadelního hlediště, prostoru jeviště i provozu divadla. Nově vytvořené barokní divadelní studio zásadním způsobem ovlivní soudobý trend autentického provádění barokní (i klasicistní) opery a činohry. Instalace přesných kopií barokní scénografie a techniky dle zachovaných originálů i pramenů odstraní nebezpečí poškození původních zachovaných prvků v jiných historických divadlech.
Valtické barokní divadelní studio se tak stane vhodným místem pro ověřování interpretačních a scénografických postupů, které není z bezpečnostních a památkových důvodů možno realizovat v historických divadlech. Umožní experimenty v duchu barokního divadla a realizaci principů a postupů známých zatím jen z historických pramenů (osvětlení scény, divadelní stroje, efekty atd.). Přispěje i k zaplnění mezer ve stavu současných vědomostí např. o provozu barokního divadla, o vztazích partitury, libreta a provedení opery, o charakteru dobového tance, herectví, líčení...
Poloha Valtic na hranicích Moravy a Rakouska (jen 50 km od Vídně i Brna) je zárukou zájmu domácích i zahraničních interpretů i diváků nejen z celé střední Evropy.
|
|
|
Festival | Program | Historie | Zámecké divadlo | Galerie | Kontakt |
|
